Historie hirudoterapie v oblasti veterinární medicíny ve svém prapůvodu velmi snadno předchází využívání pijavic při léčbě lidí. Dá se předpokládat, že pozorování koexistence tohoto parazita se zvířaty dalo základ cíleného využívání při léčení celé řady onemocnění v lidské populaci. Pokud se začala hirudoterapie ubírat cestou cíleného léčení lidí, tak na velmi dlouhou dobu stagnovalo léčení a medikamentózní využívání u zvířat. S rozvojem nejen medicíny, ale také farmakologie a biologie se postupně tyto dvě cesty opět propojily.
Velký význam ve využití veterinární hirudoterapie má bezpochyby změna postavení jednotlivých druhů zvířat v lidské a společenské populaci. Na přelomu století je možné dohledat využití pijavic při léčbě frekventovaně zastoupených hospodářských zvířat, převážně koní (léčba schvácených kopyt, svátečních nemocí, atd.). Od 60. let minulého století, kdy se výrazně mění postavení psa a kočky v lidské populaci, je možné objevit v anglofonních zemích využití. Sice jen omezeně a spíše experimentálně, ale záznamy o hirudoterapii u vznikající skupiny tzv. domácích mazlíčků to potvrzují. Dynamika nárůstu a i útlum hirudoterapie v jednotlivých zemích se zcela shoduje s křivkou využití v lidské populaci. Ať už kvůli neakceptaci tzv. přírodní – alternativní medicíny, či farmaceutické lobby nebo neakceptaci neznámých, ale empiricky potvrzených výsledků.